Anekdotárium

 

Otec žid se ptá svého malého synka. „Mojše, co by sis přál ze všeho nejvíc?“ „Peníze, tati.“ „A co ještě by sis přál?“ „Hodně moc peněz, tati.“ „A pak, co by sis přál ještě, kromě peněz?“ „Úroky.“

 

Nad dveřmi synagogy visí cedulka, na které je napsáno: „Vstup do synagogy bez pokrývky hlavy je stejný hřích, jako cizoložství.“ Po týdnu kdosi pod cedulku připíše: „Zkusil jsem obojí, nedá se srovnávat.“

 

Židovský rabín má neskonalou touhu ochutnat, pro Židy zakázané, vepřové maso. Hrůza, že by mohl být viděn, jak jí vepřové jej přiměje zavítat až do východoslovenské vsi, kde si v nejzapadlejší krčmě poručí vepřové. Čeká, čeká půl hodiny, hodinu... když mu na talíři číšník přinese naservírovanou vepřovou hlavu s tradičním citronkem v rypáku. V tom se otevřou dveře, ve kterých se objeví přítel našeho rabína, Žid. Udiveně kouká na svého známého a talíř s vepřovou hlavou před ním: "Co to má být, rabíne?" Rabín: "Taky se divím, už jsi někdy viděl takhle servírovat citron?"

 

"Starého Korenblita už nechci nikdy v životě vidět," huláká Mojše Pupik. "Pročpak to?" zajímá se Chajim Jankel. "Před časem jsem ho potkal a požádal jsem ho o menší diskrétní půjčku," vysvětluje Mojše Pupik. "A on tě poslal někam," dohaduje se Chajim Jankel. "Právě že ne," dodává šeptem Mojše Pupik, "proto ho už nikdy nechci vidět."

 

Polsko 1967. Na Sinaji zuří šestidenní válka. Rusové podporují Egypt, Poláci mu tedy přejí zmar. Pan Zoltko jde do práce a vrátný na něj vesele volá. "Už jste slyšel? Izraelci ženou Araby zpátky!" Druhý den podobná scéna, vrátný huláká: "Pane Zoltko, slyšel jste? Izraelci už obsazují Sinaj!" Třetí den je vrátný už v ráži. "Pane Zoltko, Izraelci zahnali Egypťany do Egypta!" Čtvrtý den je ale vrátný celý hin. Pan Zoltko se stará: "Co je s nima, pane vrátný?" Ten jen otráveně mávne rukou. "Ááále. Dozvěděl jsem se, že Izraelci jsou židi."


V jedné židovské náboženské obci se ucházeli o místo kantora dva zhýralci, nikdo jiný. Představení obce byli už tak zoufalí, že se obrátili o radu i na rabína Bubacka. "Koho máme vzít, rebe," tázali se, "toho ochlastu nebo toho obšourníka?" Rebe Buback si namotal fousy do prstýnků, zamyslel se, trochu zadřímal, a pak děl: "Vezměte toho sukničkáře." No to bylo něco pro představené obce. "A jak to zdůvodněj, rebe? Snad podle sebe?" Rebe se smutně usmál: "Právě. S tím pitím se to v čase zhoršuje, kdežto v tom druhém případě naopak."


Občané Chelmu stále měli nějaké starosti. Trápili se tím tak a tolik, že je až začalo trápit, jak moc se tím trápí. Velký Chural Moudrých Chelmu se sešel, aby z toho trápení našel nějaké řešení. Šest dní a šest nocí se tím trápili, až je začalo trápit, že už se zase blíží šábes a oni nevidí konec toho trápení. A tak přijali jediný nápad, který tam padl, a to ten, že veškeré starosti chelmských občanů na sebe převezme Josele, místní kominík, a to za poplatek rubl týdně. V ten okamžik z chelmských moudrých spadly veškeré starosti a začali se rozcházet, že budou mít po dlouhé době opravdu pěkný šábes, když tu vtom Chajim Jankel, jeden z vyhlášených chelmských moudrých, zkrabatil svou moudrou tvář: "Když Josele bude mít zajištěn pěkný příjem jednoho rublu týdně, tak jakýpak on vlastně bude mít starosti - ?!?"


V jednom nejmenovaném městě byl rabín, který si velmi zakládal na svém drahém a echtovně glatt košer epes klobouku. Jednoho dne však - o hrůzo! - mu ho někdo ukradl. Velký smutek a rozhořčení ovládlo celou kehile. Rabín byl však muž činu a nechodil kolem horké kaše aniž by vedl řeči nahoru dolů či bez omáčky a brykule nedělal ani omylem. Zavolal si šéfa místní galerky: "Tak jakou, Ivane Nikolajeviči, jakou mám naději, že dostanu svůj klobouk zpět?" - "To záleží, rabi, na okolnostech." - "A na jakých okolnostech, Ivane Nikolajeviči?" - "No, jestli ho vzal někdo z mých lidí, máš ho zítra zpátky." - "??" - "Jestli ho ovšem vzal někdo z tvých lidí, tak si nech zrovna poslat pro nový."


Nový starosta v jednom izraelském městě šel na obhlídku do terénu. zastavil se na jedné velké stavbě. "Ahoj, Sára," zahalasil jeden z dělníků, "jak se máš?" - "To je prima, že tě zase vidím, Avnere," byla potěšena starostova manželka, a setrvala s Avnerem v delším srdečném rozhovoru. Když pak pokračovali v procházce městem, starosta nevydržel: "Ty toho člověka znáš?" - "Ano," odpověděla Sára, "studovali jsme spolu na univerzitě. A nejenom to, skoro jsme se vzali." Starosta byl jeden velký úsměv. "Vidíš, Sára, jaké máš štěstí, že jsme se potkali! Jinak bys byla manželkou stavebního dělníka." Sára odpověděla bez váhání. "Nikoli. I v tom případě bych byla manželkou starosty."

 

Věděj, Roubíček, že starej Magorstein to už má za sebou? - No neblbnou, Kohn, to jsem se lek, že jsem z toho celej smrtelnej. Tak už začali kácet v našem lese. No, ale mohlo to bejt horší. - ? - No, co čučej, mohl jsem to taky bejt já.


Paříž. Vzteklý pitbull útočí na slečnu. Přiběhne mladík a obratně pitbulla skolí. Hned se kolem nahrnou novináři: "Hrdino! Jak se jmenuješ? Celá Paříž tě bude milovat! Zítra budou noviny plné titulků: Pařížský hrdina zachránil dívku před vzteklým psem!" Mladík se skromně usměje: "Ale já nejsem z Paříže." - "To nevadí! Celá Francie si tě zamiluje! Noviny budou zítra psát: Francouzský hrdina zachránil dívku před psem - zabijákem!" Mladík se opět plaše usměje: "Ale já nejsem Francouz." - "To vůbec nevadí! Celá Evropa bude na tebe hrdá! Evropský mladík zachránil mladou dívku ze spárů zdivočelého psa!" Mladík neví, kam s očima: "Ale já, když se to tak vezme, nejsem ani z Evropy." - "A odkud tedy jseš?" - "Z Izraele." Novináři ztichnou a začínají telefonovat do redakcí: "Titulek: Izraelec za bílého dne brutálně ubil dívce psa!"


Sedí tři matky v parku a povídají o svých dětech. "Ten můj Mojšele," povídá paní Blumenfarb, "to je vzor ctnosti! Všimly jste si, dámy, toho originál Chagalla u nás v pokoji? Nu? Ovšemže, dárek od milujícího syna." - Ani paní Iskowitz se nenechá zahanbit: "A co si myslíte, můj nový Mercedes, co jsem dostala na Den matek? Můj Beníček nezapomíná!" - Ale paní Silverman, aby zůstala radši zticha? "To vůbec nic není, dámy. To můj Móricek, pětkrát týdně chodí na sezení k psychoanalytikovi. Už půl roku. A o kom tam celou tu dobu, pětkrát týdně vypráví? O mně!"

Starý žid s dvěma velkými kufry jde po nádražním perónu ve Francii. Zeptá se prvního Francouze, kterého potká: "Promiňte, co si myslíte o židech?" - "Óoo, miluji židovskou kulturu a miluji židovský národ…" Starý žid jde dál a ptá se po chvíli jiného Francouze: "Prosím Vás řekněte mi, máte rád židy?" - "Zajisté - jejich myšlení a talent mne vždy uchvacují…" Starý žid pokračuje v chůzi a potká dalšího Francouze, kterého se opět zeptá: "Máte rád židy?" - "Co?! Židy?! Ty teda rád nemám! Nenávidím celý židovský národ! Nenávidím je všechny!" - "Vidím, že se vám dá věřit," řekne starý žid "…a že jste přímý člověk. Prosím, prokázal byste mi tu službičku a počkal mi chvíli u těchhle kufrů, než si na chvíli odskočím na toaletu?"


Sešli se dva kupci, Lejzr Semjonovič Frankenburg a Mojše Jefimovič Kaminker. "Tak jakou, Mojše Jefimoviči, jakou? U moře jsi byl?" - "No, to se rozumí samo sebou, Lejzře Semjonoviči, alespoň padesátkrát jsem tam byl." - "A co ryby, Mojše Jefimoviči, mořské ryby tam byly?" - "Byly, báťuško, byly tam ryby jako náš dům." - "A co koráby, Mojše Jefimoviči, koráby jsi také viděl?" - "Převzácný Lejzře Semjonoviči, koráby jsem nejenom viděl, já jsem je i jedl!"


Paní Ziegelfarb se probudí z těžkého snu. Posadí se, protře oči, a náhle se celá rozzáří. Šťouchne do stále chrnícího pana Ziegelfarba: "Miláčku, já Ti měla dneska nádherný sen!" Pan Ziegelfarb je sotva při smyslech: "Tak pověz mi, cos dneska snila." Paní Ziegelfarb se nenechá nutit. "Dneska se mi zdálo, žes mě k našemu výročí obdaroval nádherným diamantovým prstenem!" Pan Ziegelfarb se nechá slyšet: "To tedy mázltov k takovýmu snu." Paní Ziegelfarb je k nezastavení: "Co to jen může znamenat, takový sen? Zvláště s ohledem ke skutečnosti, že my naše výročí máme již zítra - ?" Pan Ziegelfarb ji uklidňuje. "Trpělivost, miláčku. Co to znamená, takový sen, se dozvíš večer, až přijdu z práce." Paní Ziegelfarb se celý den pořádně nemohla soustředit na žádnou práci. Občas si sedla a jen si zádumčivě prohlížela své prsty. Až konečně tu byl večer a drahý mužíček přišel domů a už otvíral aktovku a vyndával cosi zabaleného ve zlatavém papíře. Paní Ziegelfarb balíček netrpělivě rozbalila. Byla v něm kniha "Co znamená váš sen?"


Emanuel Buxbaum navštívil místního psychiatra, doktora Majofise. Ulehl na kanape a doktor citlivě započal konverzaci. "Leží se vám dobře? Ano? Jak vám mohu pomoci?" - "Doktore," zakuckal se Buxbaum, "nebuďte směšný. Dovolte, abych se představil. Jsem Napoleon Veliký. Nepotřebuji žádnou pomoc, s Ruskem i s Rakouskem si poradím sám." Doktor Majolis byl profesionál každým coulem a nic ho nedokázalo rozhodit. "Mohu pro vás tedy něco udělat?" Emanuel Buxbaum se uklidnil. "Můžete, doktore, můžete. Přišel jsem požádat o radu ohledně své manželky. Zdá se mi poněkud zmatená. Ztráta osobnosti, nebo co." Doktor Majolis zbystřil: "Jak se to projevuje?" Emanuel Buxbaum si povzdechl: "V první řadě, neustále se představuje jako paní Buxbaumová."


Sedí Popper v kavárně Arco a čte si noviny. Vedle sedí Seelengut a hovoří. Popper stále čte a kouří. Seelengut stále hovoří, když tu náhle se rozčílí: "Prosím jich, je to nějaké chování, když jeden hovoří - a druhý si čte noviny?" Popper se celý vyleká: "Prosím jich za prominutí. Já zapomněl, že nejsem doma."


Pan Plotz se jednoho večera ošklivě zranil na ruce. Ani to moc nebolelo, ale bylo to ošklivé. Z obavy o svůj život, majetek a zdraví rychle zazvonil na svého souseda, vyhlášeného doktora Feldsteina. Ten ho vzal do ordinace, prohlédl zranění, a kývaje hlavou mu nařídil: "A teď rychle taxík a rychle do pohotovostní lékárny! Žádejte antibiotikum v prášku a antiseptickou náplast!" V Plotzovi by se krve nedořezal. "To je to doktore se mnou tak vážné?" Doktor Feldstein se zachmuřil: "Není, ale když budete čekat do rána, zahojí se vám to samo!"


Povídá pan Eisenmann panu Fragnerovi: "Poslouchaj, Fragner, proč oni se vlastně s tou paničkou neoženěj? Co jich tak sleduju, rychtujou si to za ní večer co večer - no jak dlouho tam oni vlastně takhle docházej?" Pan Fragner se jen uculuje: "Čtyři roky, pane Eisenmann, čtyři roky. Svým způsobem mají pravdu, pane Eisenmann, ale věděj, taková večerní procházka tam, a pak zase zpátky - a kam já bych jako ženatej mohl asi tak chodit?"

 

Silvestr. Poletují SMSky.
Od A pro B: „Hezkého Silvestra - šťastný Nový rok - vše nejlepší.”
B netuší, od koho to je, nicméně odpovídá: „Díky, přeju hodně chlastu, sexu a orgasmů v příštím roce.”
Od A pro B: „Paní učitelko, to jsem psala já, Markétka Prošková, 3.B.”

 

Ježíš káže svým následovníkům a svou exhortu zakončí slovy: "Ty, kdo jsi bez viny, hoď po mně kamenem." Najednou z davu přiletí kámen. Ježíš se podívá do davu zkoumavým pohledem, když tu s údivem v hlase pronese: "No, mami!"

 

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.
"Copak to vyváděj", diví se Kohn, "snad nemalujou?"
"Kdepak! Stěhuju se."

 

V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček.
Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:
"Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?"
"Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?"
"No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?"
"No jasně, práce jako každá jiná."
Po měsíci přišla od Kohna objednávka:
"Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry."
V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.
Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.
Opět vyrobili a zaslali do Grónska.
Po měsíci přišel telegram: "Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou."
Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:
"Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?"
Roubíček s úsměvem odpoví: "Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?"

 

Židi jsou jako všichni ostatní — jenomže víc.

 

Přijde Kohn k rabínovi a popisuje mu, jak ho Roubíček podvedl. Rabín říká: „To je nehoráznost, máš pravdu, Kohne, s tím by se něco mělo dělat.“ Kohn odejde. Zanedlouho dorazí Roubíček a popisuje mu celou kauzu ze svého pohledu. Rabín říká: „Máš pravdu, to by se nemělo dít.“ Když Roubíček odejde, začne z kuchyně křičet Sára: „Ty jsi pitomec, jednomu řekneš, že má pravdu, druhému taky. Přitom to nejde zároveň, to snad ...“

Rabín odpoví: „Hm, Sáro, máš pravdu.“

 

Rabi Šmúle sedí a študuje, když tu – a všichni v šúlu jsou toho svědky – se objeví anděl. „Rebe Šmúle, záři Israele, tys všech ctností nádoba. Naprosto nesobecký, chování vzorného, s výbornými studijními vlastnostmi. Co do charity, příkladnost sama. A takový ‚menš‘, rozhodl náš Nejvyšší, budiž pochválen, zaslouží odměnu, tedy ten ‚menš‘. A tak tě čeká odměna podle vlastního výběru. Nekonečné zdraví, nekonečné bohatství nebo nekonečná moudrost. Tak jakou, rebe? Co řekneš, hned se stane!“ Bez jakéhokoliv otálení byl rebe Šmúle rozhodnut: „Uvítal bych tu moudrost bez konce.“ Anděl se zaradoval: „Mazltov, rabi, užij si své moudrosti!“ A zmizel. V templu bylo chvíli úplné ticho. Pak si přítomní začali protírat oči a štípat se do tváří. Nespali jako obvykle. Věřit tomu ale bylo zatěžko. Jeden z nich se konečně osmělil. „Rebe Šmúle, rebe Šmúle, nezdálo se nám to všem? Neměl bys trochu otestovat něco ze své nekonečné moudrosti? Řekni nám, rebe Šmúle, řekni nám něco opravdu moudrého!“ Rebe Šmúle usedl, hlavu v dlaních: „Ojvajvojvaj. Že si já blbec nepřál ty peníze.“

 

Mojše žije v Izraeli, je velice zbožný a dbalý všech příkazů kašrutu. Hospodin si toho všimne a osloví ho: „Milý Mojše, tvá zbožnost mě těší a rozhodl jsem se, že ti splním jedno, a to jakékoliv přání.“

Mojše se zamyslí a řekne: „Hospodine, tvé jméno budiž oslaveno, mám příbuzné v Kalifornii, rád bych za nimi častěji jezdil, ale v letadle se bojím a loď se plaví příliš dlouho. Kdybys mohl postavit silnici rovnou přes moře ...“

Hospodin odpoví: „Mojše, co sis to vymyslel? Dovedeš si představit to množství pilířů a jejich výšku? Toho betonu! Nemáš nějaké jednodušší přání?“

Mojše se zamyslí a řekne: „Mám ženu, někdy je smutná, nevím proč. Někdy se směje a nemá důvod. Někdy na mě ječí a taky nechápu proč. Mohl bys mi vysvětlit, co se to děje v ženské duši?“

A Hospodin odpoví: „Chceš tu silnici čtyřproudovou, anebo by ti stačila dvouproudová?“

 

Mladý Texasan přijel do Anglie. Protože chtěl získat povolení k pobytu, musel vyplnit obsáhlý dotazník. V něm mimo jiné narazil na otázku: „Žijí ještě vaši rodiče? Jestliže už nežijí, uveďte, na co zemřel váš otec." Mladý muž nebyl lhář, ale na druhé straně nepovažoval za rozumné napsat, že jeho otec skončil pro vraždu na elektrickém křesle. Po dlouhém přemýšlení napsal: „Otec zemřel na úraz elektrickým proudem při veřejně prospěšném úředním výkonu."

 

"Já jsem jednou chytil takovou štiku, že jsem ji musel vytahovat autojeřábem!"
"To nic není! To já jednou chytil takového sumce, že jen jeho fotografie vážila 5 kilo!"

 

"Koupil jsem si motorku, protože se chci trochu více porozhlédnout po světě."
"Po tomto nebo po onom?"

 

Když někdo umře, tak o tom neví, ale pro ostatní je to těžké.
To samé platí, když je někdo debil.

 

Ptá se manželka svého sedmdesátiletého muže, jaký byl dnes golf? On povídá:
"Ale, dobrý. Pořád ještě mám ten správný švih, trefuju se docela dobře, ale jak mi slábne zrak, už nevidím, kam ten míček spadne."
"Tak vezmi sebou mého bratra!"
"Proč? Vždyť je mu osmdesát a golf nehraje!"
"No jo, ale má pořád skvělý zrak, takže uvidí, kams to trefil."
Tak to chlápek druhý den zkusí, vezme sebou švagra. Postaví si míček, udělá první odpal a ptá se švagra:
"Viděl jsi, kam dopadl?"
"Viděl."
"No, tak kde je?"
"No, to jsem zapomněl."

 

„Tak jsme se včera doma šíleně hádali se ženou, samozřejmě kvůli penězům," vypráví kolega v práci. „Ale stejně jsem měl nakonec poslední slovo!" „Jo? A co jsi řekl?" ptá se spolupracovník. „No, tak si to teda kup..."

 

Sedí dvě přítelkyně u okna v cukrárně. „Copak ti dal manžel k narozeninám?" ptá se první. „Vidíš támhle na ulici to zelené Porsche? Tak přesně v té barvě jsem dostala pět kapesníků..."

 

Radila se s nejlepší kamarádkou adeptka na vdávání: „Tak ti mě požádali o ruku dokonce dva nápadníci: bankéř a doktor, jenže nevím, koho si vzít?" Přítelkyně se zamyslí a pak říká: „To se musíš rozhodnout - peníze, nebo život!"

 

Přijde studentka chemie žádat o privát. A paní bytná říká: „Slečno, vy máte ale štěstí. Před vámi tady bydlel chemik.”
Slečna se podívá na koberec, uvidí tam skvrnu a vyzvídá: „A tohle to je po tom chemikovi?”
„Ne,” vrtí hlavou bytná. „To je ten chemik!”

 

„Děti,” vykládá paní učitelka ve druhé třídě, „boje na Dukle byly strašně těžké, mnoho lidí tam padlo, i mnozí z vašich příbuzných. Je tu někdo takový mezi vámi?”
Jožka se hlásí: „Prosím, prosím, můj děda tam padl!”
Paní učitelka ho hladí po hlavě a ptá se: „A jak se jmenoval děda?”
„Obersturmbannführer Lembke!”

 

Angličan, Skot a Ir pijí pivo. Těší se, jak si smočí rty v lahodném černém moku. Najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně.
Angličan své pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. A Skot vytáhl tu mouchu z piva, podržel ji na sklenici a zařval: „Vyplivni to, ty potvoro! Vyplivni to!”

 

Skot přistihne ve své knihovně ďábla.
„Jak jsi se sem dostal?” volá na něho.
„Komínem,” přiznává satanáš, zatímco se MacGregor hrne k telefonu.
„Stůj!” přemlouvá ho čert. „Nevolej kněze!”
„To jsem ani nechtěl,” uklidňuje ho držgrešle. „Chci jenom upozornit svého kominíka, že už tenhle měsíc nemusí chodit!”

 

Povídají si dvě ošetřovatelky ve skotské nemocnici: „Koho to operují?”
„Nějakého pána, který spolkl golfový míček.”
„A kdo je ten nervózní pán, co stojí u dveří? Příbuzný?”
„Kdepak, to je jeho spoluhráč. Čeká na míček, aby mohl pokračovat ve hře.”

 

Bůh stvoří zemi, na ní různé národy a mezi nimy i Švýcary. Přijde Bůh do Švýcarska a ptá se Švýcara: „Líbí se ti země, kterou jsem ti stvořil?”
A Švýcar se svým stále zachmuřeným ksichtem říká: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá, co by ještě chtěl. Švýcar řekne: „Chtěl bych vysoké a stále zasněžené hory.”
A Bůh mu stvoří Alpy. Pak se ptá: „Teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět nevrle odpovídá: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá: „A co bys ještě chtěl?”
Švýcar říká: „Já bych jestě chtěl, aby mezi horama byla nádherná jezera.”
Tak Bůh stvoří v Alpách nádherná jezera s křišťálovou vodou a ptá se: „Tak, teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět dí: „Nééé!”
Bůh se ptá: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar říká, že by chtěl krásné zelené louky plné krav.
Tak Bůh stvoří krásné zelené louky a na nich se pasou spousty nádherných krav a zeptá se Švýcara: „Už ti to konečně stačí?”
Švýcar odpoví: „No jóó!”
Tak si Bůh, celý vyčerpaný tím tvořením, sedne na louku a říká Švýcarovi: „Jsem nějak unaven, nadoj mi sklenici mléka!”
Tak mu Švýcar nadojí sklenici mléka, Bůh se napije, osvěží se a odchází. Švýcar se za ním rozběhne a křičí: „Moment, počkat!”
Bůh se otočí a zeptá se Švýcara: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar odpoví: „No přeci frank za to mléko!”

 

Kohn dostane v noci telegram: VASE PANI V LAZNICH NAHLE ZEMRELA. Opatrně složí ten telegram a položí ho na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si: "Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzení.!"

 

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába.
Roubíček povídá Kohnovi: "Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun." Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku.
Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: "Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?"
"Nu, pročpak ne," odpověděl Kohn. Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál...
Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: "Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?"

 

Přijde pan Kohn domů a hned prohlašuje: "Sára, rozvádíme se od stolu i od lože!"
"Proboha, Kohn, tak ty už ani jíst nemůžeš?"

 

Proč vy židi,odpovídáte na otázku zase otázkou?
A proč bychom tak neměli odpovídat?

 

Khon se rozhodl prodat dům a předal celou záležitost agentovi. Ten napsal inzerát, takový ten standardní, který se nádherně čte. Khon si ho přečetl a zeptal se: "To je všechno pravda?"
"Samozřejmě, proč se ptáte?"
"Stornujte to. Ten dům je příliš dobrý, než abych ho prodával!

 

...prověřuje svatý Petr pana Jakuboviče:
Kde jste se narodil?
V Rakousko-Uhersku.
Kde jste žil?
V Maďarsku.
Kde jste se oženil?
V Česko-Slovensku.
Kde jste zemřel?
V Rusku.
Takové světoběžníky my nebereme!
Ale,Svatý Petře,já vám přísahám,
že jsem se z toho Mukačeva celý
život nehnul!

 

Starej žid Roubíček vzal vnoučka do ZOO.
Tak proházejí pavilony, prohlížejí si zvířátka, když se dostanou k pavilonu opic, kde si to právě opičák s opicí pěkně rozdávají.
Vnouček si toho všimne první, a zakřičí: "Ježíšmarjá, dědo, támhle šukaj opice!"
Dědu to hrozně rozčílí, dá vnoučkovi lepáka, a povídá: "To máš za to, jak mluvíš. Správný žid nikdy neříká Ježíšmarjá!"

 

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem.
Najednou se před nimi objeví lupič, který na ne míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe.
Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

 

Dva Židé z Haliče přijedou do Vídně a chtějí se tam ubytovat v hotelu U města Paříže. "Kolik u vás stojí dvoulůžkový pokoj?" "To záleží na tom, ve kterém je poschodí. V přízemí tisíc šilinků, v 1. patře osm set, ve druhém šest set, ve třetím čtyři sta a ve čtvrtém tři sta. Židé poděkují a mají se k odchodu. "Zdají se pánům náše ceny příliš vysoké?", ptá se ještě recepční. "To ne", ujišťují ho oba, "Jenom hotel se nám zdá příliš nízký."

 

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý Večer propustí některé své vězně.Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá:"V roce 1912 se slavná loď srazit s ledovec. Jak se jmenovat ta loď?"Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn. Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá:"V roce 1912 se srazit Titanik s ledovec. Vy vědět, kolik životů být tehdy ztraceno?"Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn. Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil:"V roce 1912 se Titanik srazit s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynout 1517 lidí. Jak se jmenovali?"

 

"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..." "No prosím, Kohn, už zase začínaj..."

 

Chytili Kohna pohraničníci a ptají se ho: "Hele, Kohn, co tady dělaj?" - "Utíkám do Sovětského Svazu!" - "Ale Kohn, tady jsou na západoněmecký hranici." - "Má láska k Sovětskému Svazu nezná hranic!"

 

Khon si nechal vystavit vystěhovalecký pas do Izraele. Za půl roku se vrátil a žádal o české občanství. Po dalším půl roce si opět přišel požádat o vystěhovalecký pas. To se úředník neudržel a povídá: - prosim vás, to přece nejde, takhle zbytečně zatěžovat administrativu. Tak se konečně rozhodněte: chcete být tady nebo tam.
- Víte, ono to tady stojí za houby, tam to taky stojí za houby, ale ta cesta je nádherná.

 

Přijde žid do obchodu s náboženskými potřebami rozhodnut, že přijme křesťanskou
víru a že si koupí krucifix. Ukáže na jeden a ptá se, kolik stojí.
"Tisíc korun." "To je moc!" řekne žid, rozhlédne se a ukáže na jiný.
"A kolik stojí tady ten bez toho atleta?"

 

Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen. Kohn se rozčiluje: „Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!”
„Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.”
„Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!”
„Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.”
„Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do prdele!” A Kohn práskne sluchátkem.
O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: „Jdeme vám vymontovat telefon.”
„Proč?”
„Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.”
Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: „Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho, víte kam?”
Khon se významně odmlčí. „No, tak se připravte. Už vám ho nesou!”

 

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

 

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát oslovil Hospodina takto: "Bože, budiž blahosloveno Tvé jméno! což minul den, abych nevelebil Tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s Tebou neradil? Což byl kdy služebník Tobě oddanější než já? A přece: Jsem starý, chudý, nemohu spát...Zato Roubíček: neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se
s poběhlicemi..A jak se mu přitom daří! Hospodine, já Tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím, Tě, žekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?" Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: "Protože mě každý den otravuješ!"

 

Přijde pán na konkurz do cirkusu. Co umíte, ptá se komise. Umím napodobovat
ptáky. Ale pane, takových tady máme spousty, to není nic originálního.
Tak promiňte, že jsem obtěžoval, říká pán. Pak otevře okno a odletí.....

 

Přijde pán na konkurz do cirkusu. "Co umíte", ptá se komise. "Umím napodobovat
ptáky". "Ale pane, takových tady máme spousty, to není nic originálního."
"Tak promiňte, že jsem obtěžoval", říká pán. Pak otevře okno a odletí.....

 

Kohn s Roubíčkem jsou ve vězení. Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele. A Kohn nevrle povídá: "Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej."

 

Ptá se křesťan Izáka. "Izáku, prosím tě, jak to vy židé děláte, že všichni obchodníci jste tak bohatí?" "No to máš tak příteli" odvětí Izák. "Představ si, že prodávám knoflíky. Jeden koupím za 5 korun, obratem ho prodám za 10 korun a z těch 5 % jen tak tak vyžiju."

 

Kdesi kdysi v Americe: Přijede školní autobus na zastávku, otevře dveře a děti se začnou hrnout dovnitř. Perou se tu bílé děti s černými o to, kdo bude sedět vpředu. "Ale děti," zvolá řidič. "Chovejte se jako dospělí... Myslete si třeba, že jste všichni modří. Tak, a teď ti světle modří dopředu ..." (Pozn.: Skutečně jen kdysi kdesi v Americe?)

 

Na jednom židovském chrámě je nápis v hebrejštině. Nějaký turista se ho snaží přelouskat a pak se usměje. Jde okolo rabín a zeptá se ho:
“Pane, vy tomu nápisu rozumíte?“
“Samozřejmě.“
“Tak mi přečtěte, co je tam napsáno.“
“Přece: Pane, vy jste vůl!“
Teď se usměje zase rabín a povídá:
“Ale hebrejština se čte přece pozpátku. Takže je tam napsáno: Vůl jste vy, pane!“

 

Jaký je rozdíl mezi ženou katoličkou a ženou židovkou?
Katolička má pravé orgasmy a falešné šperky.

 

Přijdou dva lupiči k domu starého žida a zazvoní. Po pár vteřinách jim přijde otevřít starý žid a lupiči na něho:
"Dejte nám 2 milióny nebo vás zastřelíme!"
Žid se lekne, ale pak s klidem odpoví:
"Nechcete raději 50 kg zlata?"
Lupiči se na sebe podívají, a pak jednohlasně přikývnou, že ano. Ale žid nepřestává a říká:
"A nechcete raději 150 kg zlata?"
Lupiči opět souhlasí, že ano.
Žid se otočí a zakřičí do domu: "Ester, zlato, jdou si pro tebe."

 

Povídá Mayer Kohnovi: "Tak jsem slyšel, že u nich hořelo?" "Na ja, Mayer - shořelo dočista všecko." "A byl pojištěnej?" Kohn vytřeští oči: "Umgotesvil, Mayer, neni von mešuge? Jak by mohlo hořet, kdybych nebyl pojištěnej?!"

 

Muž říká ženě: "Máte ráda vodu, slečno?" Žena odpovídá muži: "Ano, mám." "Tak to mě máte ráda z osmdesáti procent", reaguje muž. 

 

Alenka jede s přáteli stanovat a maminka jí před odjezdem říká: „Tak se dobře bav a chovej se tak, abych se za tebe nemusela stydět." Alenka se na maminku nedůvěřivě podívá a prohodí: „To snad nemůžeš myslet vážně. Cožpak nechápeš, že obojí není možné? Buď jedno, nebo druhé!"

 

Na Pařížském předměstí oslovil žebrák kolemjdoucího cizince: „Poníženě prosím o almužnu!" „Lituji, ale nemám nic."
„Pracuj tedy, lenochu," rozzlobil se žebrák. „A když máš prázdnou kapsu, tak nejezdi do Paříže!"

 

Roubíček se chlubí, jak má krásnou ženu.
Kohn si ho vezme stranou. "Poslouchejte, oni opravdu nevědí, že jejich žena má milence?"
"No a?" odvětí klidně Roubíček. "Já se radši podílím padesáti procenty na dobrém kšeftu, než sto procenty na špatném."

 

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby.
Katolický kněz říká: "To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli."
Mohamedán na to: "To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli."
Židovský rabín na to: "Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý."

 

Sotva přišla upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na Nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou Porges.

 

Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky.
"Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme."
"Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil."
"A co když přijdete do pekla?"
"To nebude problém, rusky už umím."

 

Vede Mojžíš svůj vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá:
"Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?"
"Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!"
Jdou dál, po dalších dvou dnech:
"A co tady, zůstaneme?"
"Ne, tady to taky nějak smrdí!"
Jdou tedy dále a Mojžíš zase:
"Tak tady, ano?"
"Ano, zůstaneme - tady nic nesmrdí."
...a tak od té doby mají Židé čistý vzduch - a Arabové ropu!

 

Kněz se přišel k holiči ostříhat. Na otázku, kolik bude platit, holič odpověděl: "Nic, svatý otče, katolické kněze stříhám zadarmo."
Kněz mu poděkoval a na druhý den holič našel před dveřmi 10 lahví mešního vína.
Po nějaké době přišel k holiči pravoslavný pop. Na otázku, kolik bude platit, dostal stejnou odpověď, jako katolický kněz. I pop mu poděkoval a holič našel druhý den ráno před dveřmi 10 lahví vodky.
Za několik dní přišel k holiči židovský rabín. Na otázku, kolik bude platit holič i jemu odpověděl: "Nic, rabíny stříhám zadarmo."
I Rabín mu poděkoval a druhý den našel holič přede dveřmi 10 rabínů.

 

Do domu vedle početné katolické rodiny se nastěhoval Žid. Každý pátek, v den tradičního katolického půstu, když katolíci žvýkali svou neochucenou rybu, Žid griloval na zahradě hovězí steaky. Vůně masa katolické sousedy dráždila. Rozhodli se proto, že Žida obrátí na katolickou víru. Po delším přemlouvání ho vzali k faráři, aby ho pokřtil. Farář Žida pokropil svěcenou vodou se slovy: "Narodil se jako Žid, byl vychovaný jako Žid a tímto je z něj katolík."
Přišel další pátek a katolíci nemohou věřit svým očím. Žid opět griluje. Po chvíli, co svého souseda pozorují, vidí, jak bere svěcenou vodu a kropí steak: "Narodila se jako kráva, vyrostla jako kráva a tímto je z ní ryba."

 

Leží večer Max se svou ženou Rebekou v posteli:
- Ty, Max, musím ti něco říct, ozve sa náhle Rebeka.
- Ale, Rebeko, dej mi pokoj, jsem unavený..., líně odpoví Max.
- Ty, Max, když ono je to důležité a ja prostě musím. Víš, náš syn Joachim není tvůj.
- Ale, Rebeko, nevymýšlej si hlouposti, prosím tebe. Jak by nebyl?
- No vždyť právě to ti chci říct. Znáš Martina ze vsi?
- Toho playboye? A co je s ním?
- No vždyť právě to ti chci říct. Já jsem se s ním vyspala a Joachim je jeho.
- Ale, Rebeko, rozesmál sa Max, s Martinem? Ten si přece může vybírat. Podívej se na sebe!
- No vždyť právě to ti chci říct, já jsem mu za to vyspání zaplatila.
- Ale, Rebeko, nevymýšlej si už. Ty přece nemáš žádné peníze.
- No vždyť právě to ti chci říct. Ja jsem ty peníze vzala z tvého sejfu.
- Tak to vidíš, Rebeko. Tys ukradla z mého sejfu moje peníze, aby si nimi mohla zaplatit za to vyspání Martinovi? Tak vidíš, že ten Joachim je přece jen můj!

 

Před kostelem sedí dva žebráci. Jeden ma na krku přívěsek s křížkem, druhý má přívěsek s Davidovou hvězdou. Lidé začali vycházet z kostela, a klobouk toho s křížkem se začal potěšitelně naplňovat. Nakonec vyšel farář a povídá tomu s hvězdou:
- Vidíte, vidíte, proč se nejdete raději posadit před synagogu?
Když se vzdálil, povídá ten s hvězdou tomu s křížkem:
- Tak to viděj Kohn. Tihle by nás chtěli učit marketing.

 

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Židům se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec jim tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židé mohou zůstat.
Ale nikomu z Židů se do diskuse s papežem nechtělo a tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku s třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židé mohou zůstat."
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
"Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma."
"A co potom?"
"Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

 

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev.
Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u Kohnů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Kohnová?"
"Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova."
"Chcete se vsadit?"

 

Bůh se snaží někomu předat prikázání, ale všude ho vyhazují. V Americe, v Evropě, všude.
Jde po poušti, potká Mojžíše a říká: "Hele, Žide, nechceš prikázání?"
"A za kolik?"
"Zadarmo."
"Tak to jich beru deset!"

 

Malý Armín přinesl ze školy pětku z počtů. Jeho otec mu to vyčítá jak se patří, ale Armín se hned vymlouvá, že jeho učitel je antisemita a proto má špatné známky.
Tak ho tedy otec nechá pokřtít.
Ale i jako křesťan přinese na konci roku zase nedostatečnou. Otec se hned rozčiluje: "Teď jsi křesťan a je to pořád stejný."
Armín se však brání: "Víš, my křesťani nemáme na počty hlavu."

 

Stojí křesťan, žid a ateista před potokem a most nikde.
Křesťan se pomodlí ke svému Bohu a přejde na druhou stranu.
Žid se pomodlí ke svému Bohu a také přejde na druhou stranu.
Ateista tomu nemůže uvěřit, ale rozhodne se také zkusit přejít. Vstoupí do potoka, proud ho strhne do ledové vody a utopí se.
Křesťan a žid na druhém břehu to vidí. Křesťan šťouchne do žida a říká mu: "Myslíš, že jsme mu měli říct o tý lávce?"