Anekdota týdne

 

Na tomto místě se budou pravidelně objevovat anekdoty, zpravidla židovské, které autor považuje za hodné dalšího šíření. :-)

 

Rok 2017

 

36. týden

Přijde studentka chemie žádat o privát. A paní bytná říká: „Slečno, vy máte ale štěstí. Před vámi tady bydlel chemik.”
Slečna se podívá na koberec, uvidí tam skvrnu a vyzvídá: „A tohle to je po tom chemikovi?”
„Ne,” vrtí hlavou bytná. „To je ten chemik!”

 

35. týden

„Děti,” vykládá paní učitelka ve druhé třídě, „boje na Dukle byly strašně těžké, mnoho lidí tam padlo, i mnozí z vašich příbuzných. Je tu někdo takový mezi vámi?”
Jožka se hlásí: „Prosím, prosím, můj děda tam padl!”
Paní učitelka ho hladí po hlavě a ptá se: „A jak se jmenoval děda?”
„Obersturmbannführer Lembke!”

 

34. týden

Angličan, Skot a Ir pijí pivo. Těší se, jak si smočí rty v lahodném černém moku. Najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně.
Angličan své pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. A Skot vytáhl tu mouchu z piva, podržel ji na sklenici a zařval: „Vyplivni to, ty potvoro! Vyplivni to!”

 

33. týden

Skot přistihne ve své knihovně ďábla.
„Jak jsi se sem dostal?” volá na něho.
„Komínem,” přiznává satanáš, zatímco se MacGregor hrne k telefonu.
„Stůj!” přemlouvá ho čert. „Nevolej kněze!”
„To jsem ani nechtěl,” uklidňuje ho držgrešle. „Chci jenom upozornit svého kominíka, že už tenhle měsíc nemusí chodit!”

 

32. týden

Povídají si dvě ošetřovatelky ve skotské nemocnici: „Koho to operují?”
„Nějakého pána, který spolkl golfový míček.”
„A kdo je ten nervózní pán, co stojí u dveří? Příbuzný?”
„Kdepak, to je jeho spoluhráč. Čeká na míček, aby mohl pokračovat ve hře.”

 

31. týden

Bůh stvoří zemi, na ní různé národy a mezi nimy i Švýcary. Přijde Bůh do Švýcarska a ptá se Švýcara: „Líbí se ti země, kterou jsem ti stvořil?”
A Švýcar se svým stále zachmuřeným ksichtem říká: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá, co by ještě chtěl. Švýcar řekne: „Chtěl bych vysoké a stále zasněžené hory.”
A Bůh mu stvoří Alpy. Pak se ptá: „Teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět nevrle odpovídá: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá: „A co bys ještě chtěl?”
Švýcar říká: „Já bych jestě chtěl, aby mezi horama byla nádherná jezera.”
Tak Bůh stvoří v Alpách nádherná jezera s křišťálovou vodou a ptá se: „Tak, teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět dí: „Nééé!”
Bůh se ptá: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar říká, že by chtěl krásné zelené louky plné krav.
Tak Bůh stvoří krásné zelené louky a na nich se pasou spousty nádherných krav a zeptá se Švýcara: „Už ti to konečně stačí?”
Švýcar odpoví: „No jóó!”
Tak si Bůh, celý vyčerpaný tím tvořením, sedne na louku a říká Švýcarovi: „Jsem nějak unaven, nadoj mi sklenici mléka!”
Tak mu Švýcar nadojí sklenici mléka, Bůh se napije, osvěží se a odchází. Švýcar se za ním rozběhne a křičí: „Moment, počkat!”
Bůh se otočí a zeptá se Švýcara: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar odpoví: „No přeci frank za to mléko!”

 

30. týden

Kohn dostane v noci telegram: VASE PANI V LAZNICH NAHLE ZEMRELA. Opatrně složí ten telegram a položí ho na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si: "Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzení.!"

 

29. týden

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába.
Roubíček povídá Kohnovi: "Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun." Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku.
Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: "Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?"
"Nu, pročpak ne," odpověděl Kohn. Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál...
Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: "Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?"

 

28. týden

Přijde pan Kohn domů a hned prohlašuje: "Sára, rozvádíme se od stolu i od lože!"
"Proboha, Kohn, tak ty už ani jíst nemůžeš?"

 

27. týden

Proč vy židi,odpovídáte na otázku zase otázkou?
A proč bychom tak neměli odpovídat?

 

26. týden

Khon se rozhodl prodat dům a předal celou záležitost agentovi. Ten napsal inzerát, takový ten standardní, který se nádherně čte. Khon si ho přečetl a zeptal se: "To je všechno pravda?"
"Samozřejmě, proč se ptáte?"
"Stornujte to. Ten dům je příliš dobrý, než abych ho prodával!

 

25. týden

...prověřuje svatý Petr pana Jakuboviče:
Kde jste se narodil?
V Rakousko-Uhersku.
Kde jste žil?
V Maďarsku.
Kde jste se oženil?
V Česko-Slovensku.
Kde jste zemřel?
V Rusku.
Takové světoběžníky my nebereme!
Ale,Svatý Petře,já vám přísahám,
že jsem se z toho Mukačeva celý
život nehnul!

 

24. týden

Starej žid Roubíček vzal vnoučka do ZOO.
Tak proházejí pavilony, prohlížejí si zvířátka, když se dostanou k pavilonu opic, kde si to právě opičák s opicí pěkně rozdávají.
Vnouček si toho všimne první, a zakřičí: "Ježíšmarjá, dědo, támhle šukaj opice!"
Dědu to hrozně rozčílí, dá vnoučkovi lepáka, a povídá: "To máš za to, jak mluvíš. Správný žid nikdy neříká Ježíšmarjá!"

 

23.týden

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem.
Najednou se před nimi objeví lupič, který na ne míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe.
Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

 

22. týden

Dva Židé z Haliče přijedou do Vídně a chtějí se tam ubytovat v hotelu U města Paříže. "Kolik u vás stojí dvoulůžkový pokoj?" "To záleží na tom, ve kterém je poschodí. V přízemí tisíc šilinků, v 1. patře osm set, ve druhém šest set, ve třetím čtyři sta a ve čtvrtém tři sta. Židé poděkují a mají se k odchodu. "Zdají se pánům náše ceny příliš vysoké?", ptá se ještě recepční. "To ne", ujišťují ho oba, "Jenom hotel se nám zdá příliš nízký."

 

21. týden

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý Večer propustí některé své vězně.Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá:"V roce 1912 se slavná loď srazit s ledovec. Jak se jmenovat ta loď?"Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn. Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá:"V roce 1912 se srazit Titanik s ledovec. Vy vědět, kolik životů být tehdy ztraceno?"Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn. Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil:"V roce 1912 se Titanik srazit s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynout 1517 lidí. Jak se jmenovali?"

 

20. týden

"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..." "No prosím, Kohn, už zase začínaj..."

 

19. týden

Chytili Kohna pohraničníci a ptají se ho: "Hele, Kohn, co tady dělaj?" - "Utíkám do Sovětského Svazu!" - "Ale Kohn, tady jsou na západoněmecký hranici." - "Má láska k Sovětskému Svazu nezná hranic!"

 

18. týden

Khon si nechal vystavit vystěhovalecký pas do Izraele. Za půl roku se vrátil a žádal o české občanství. Po dalším půl roce si opět přišel požádat o vystěhovalecký pas. To se úředník neudržel a povídá: - prosim vás, to přece nejde, takhle zbytečně zatěžovat administrativu. Tak se konečně rozhodněte: chcete být tady nebo tam.
- Víte, ono to tady stojí za houby, tam to taky stojí za houby, ale ta cesta je nádherná.

 

17. týden

Přijde žid do obchodu s náboženskými potřebami rozhodnut, že přijme křesťanskou
víru a že si koupí krucifix. Ukáže na jeden a ptá se, kolik stojí.
"Tisíc korun." "To je moc!" řekne žid, rozhlédne se a ukáže na jiný.
"A kolik stojí tady ten bez toho atleta?"

 

16. týden

Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen. Kohn se rozčiluje: „Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!”
„Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.”
„Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!”
„Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.”
„Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do prdele!” A Kohn práskne sluchátkem.
O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: „Jdeme vám vymontovat telefon.”
„Proč?”
„Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.”
Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: „Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho, víte kam?”
Khon se významně odmlčí. „No, tak se připravte. Už vám ho nesou!”

 

15. týden

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

 

14. týden

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát oslovil Hospodina takto: "Bože, budiž blahosloveno Tvé jméno! což minul den, abych nevelebil Tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s Tebou neradil? Což byl kdy služebník Tobě oddanější než já? A přece: Jsem starý, chudý, nemohu spát...Zato Roubíček: neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se
s poběhlicemi..A jak se mu přitom daří! Hospodine, já Tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím, Tě, žekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?" Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: "Protože mě každý den otravuješ!"

 

13. týden

Přijde pán na konkurz do cirkusu. Co umíte, ptá se komise. Umím napodobovat
ptáky. Ale pane, takových tady máme spousty, to není nic originálního.
Tak promiňte, že jsem obtěžoval, říká pán. Pak otevře okno a odletí.....

 

12. týden

Přijde pán na konkurz do cirkusu. "Co umíte", ptá se komise. "Umím napodobovat
ptáky". "Ale pane, takových tady máme spousty, to není nic originálního."
"Tak promiňte, že jsem obtěžoval", říká pán. Pak otevře okno a odletí.....

 

11. týden

Kohn s Roubíčkem jsou ve vězení. Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele. A Kohn nevrle povídá: "Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej."

 

10. týden

Ptá se křesťan Izáka. "Izáku, prosím tě, jak to vy židé děláte, že všichni obchodníci jste tak bohatí?" "No to máš tak příteli" odvětí Izák. "Představ si, že prodávám knoflíky. Jeden koupím za 5 korun, obratem ho prodám za 10 korun a z těch 5 % jen tak tak vyžiju."

 

9. týden

Kdesi kdysi v Americe: Přijede školní autobus na zastávku, otevře dveře a děti se začnou hrnout dovnitř. Perou se tu bílé děti s černými o to, kdo bude sedět vpředu. "Ale děti," zvolá řidič. "Chovejte se jako dospělí... Myslete si třeba, že jste všichni modří. Tak, a teď ti světle modří dopředu ..." (Pozn.: Skutečně jen kdysi kdesi v Americe?)

 

8. týden

Na jednom židovském chrámě je nápis v hebrejštině. Nějaký turista se ho snaží přelouskat a pak se usměje. Jde okolo rabín a zeptá se ho:
“Pane, vy tomu nápisu rozumíte?“
“Samozřejmě.“
“Tak mi přečtěte, co je tam napsáno.“
“Přece: Pane, vy jste vůl!“
Teď se usměje zase rabín a povídá:
“Ale hebrejština se čte přece pozpátku. Takže je tam napsáno: Vůl jste vy, pane!“

 

7. týden

Jaký je rozdíl mezi ženou katoličkou a ženou židovkou?
Katolička má pravé orgasmy a falešné šperky.

 

6. týden

Přijdou dva lupiči k domu starého žida a zazvoní. Po pár vteřinách jim přijde otevřít starý žid a lupiči na něho:
"Dejte nám 2 milióny nebo vás zastřelíme!"
Žid se lekne, ale pak s klidem odpoví:
"Nechcete raději 50 kg zlata?"
Lupiči se na sebe podívají, a pak jednohlasně přikývnou, že ano. Ale žid nepřestává a říká:
"A nechcete raději 150 kg zlata?"
Lupiči opět souhlasí, že ano.
Žid se otočí a zakřičí do domu: "Ester, zlato, jdou si pro tebe."

 

5. týden

Povídá Mayer Kohnovi: "Tak jsem slyšel, že u nich hořelo?" "Na ja, Mayer - shořelo dočista všecko." "A byl pojištěnej?" Kohn vytřeští oči: "Umgotesvil, Mayer, neni von mešuge? Jak by mohlo hořet, kdybych nebyl pojištěnej?!"

 

4. týden

Muž říká ženě: "Máte ráda vodu, slečno?" Žena odpovídá muži: "Ano, mám." "Tak to mě máte ráda z osmdesáti procent", reaguje muž. 

 

3. týden

Alenka jede s přáteli stanovat a maminka jí před odjezdem říká: „Tak se dobře bav a chovej se tak, abych se za tebe nemusela stydět." Alenka se na maminku nedůvěřivě podívá a prohodí: „To snad nemůžeš myslet vážně. Cožpak nechápeš, že obojí není možné? Buď jedno, nebo druhé!"

 

2. týden

Na Pařížském předměstí oslovil žebrák kolemjdoucího cizince: „Poníženě prosím o almužnu!" „Lituji, ale nemám nic."
„Pracuj tedy, lenochu," rozzlobil se žebrák. „A když máš prázdnou kapsu, tak nejezdi do Paříže!"

 

1. týden

Roubíček se chlubí, jak má krásnou ženu.
Kohn si ho vezme stranou. "Poslouchejte, oni opravdu nevědí, že jejich žena má milence?"
"No a?" odvětí klidně Roubíček. "Já se radši podílím padesáti procenty na dobrém kšeftu, než sto procenty na špatném."

 

Rok 2016

 

52. týden

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby.
Katolický kněz říká: "To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli."
Mohamedán na to: "To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli."
Židovský rabín na to: "Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý."

 

51. týden

Sotva přišla upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na Nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou Porges.

 

50. týden

Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky.
"Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme."
"Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil."
"A co když přijdete do pekla?"
"To nebude problém, rusky už umím."

 

49. týden

Vede Mojžíš svůj vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá:
"Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?"
"Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!"
Jdou dál, po dalších dvou dnech:
"A co tady, zůstaneme?"
"Ne, tady to taky nějak smrdí!"
Jdou tedy dále a Mojžíš zase:
"Tak tady, ano?"
"Ano, zůstaneme - tady nic nesmrdí."
...a tak od té doby mají Židé čistý vzduch - a Arabové ropu!

 

48. týden

Kněz se přišel k holiči ostříhat. Na otázku, kolik bude platit, holič odpověděl: "Nic, svatý otče, katolické kněze stříhám zadarmo."
Kněz mu poděkoval a na druhý den holič našel před dveřmi 10 lahví mešního vína.
Po nějaké době přišel k holiči pravoslavný pop. Na otázku, kolik bude platit, dostal stejnou odpověď, jako katolický kněz. I pop mu poděkoval a holič našel druhý den ráno před dveřmi 10 lahví vodky.
Za několik dní přišel k holiči židovský rabín. Na otázku, kolik bude platit holič i jemu odpověděl: "Nic, rabíny stříhám zadarmo."
I Rabín mu poděkoval a druhý den našel holič přede dveřmi 10 rabínů.

 

47. týden

Do domu vedle početné katolické rodiny se nastěhoval Žid. Každý pátek, v den tradičního katolického půstu, když katolíci žvýkali svou neochucenou rybu, Žid griloval na zahradě hovězí steaky. Vůně masa katolické sousedy dráždila. Rozhodli se proto, že Žida obrátí na katolickou víru. Po delším přemlouvání ho vzali k faráři, aby ho pokřtil. Farář Žida pokropil svěcenou vodou se slovy: "Narodil se jako Žid, byl vychovaný jako Žid a tímto je z něj katolík."
Přišel další pátek a katolíci nemohou věřit svým očím. Žid opět griluje. Po chvíli, co svého souseda pozorují, vidí, jak bere svěcenou vodu a kropí steak: "Narodila se jako kráva, vyrostla jako kráva a tímto je z ní ryba."

 

46. týden

Leží večer Max se svou ženou Rebekou v posteli:
- Ty, Max, musím ti něco říct, ozve sa náhle Rebeka.
- Ale, Rebeko, dej mi pokoj, jsem unavený..., líně odpoví Max.
- Ty, Max, když ono je to důležité a ja prostě musím. Víš, náš syn Joachim není tvůj.
- Ale, Rebeko, nevymýšlej si hlouposti, prosím tebe. Jak by nebyl?
- No vždyť právě to ti chci říct. Znáš Martina ze vsi?
- Toho playboye? A co je s ním?
- No vždyť právě to ti chci říct. Já jsem se s ním vyspala a Joachim je jeho.
- Ale, Rebeko, rozesmál sa Max, s Martinem? Ten si přece může vybírat. Podívej se na sebe!
- No vždyť právě to ti chci říct, já jsem mu za to vyspání zaplatila.
- Ale, Rebeko, nevymýšlej si už. Ty přece nemáš žádné peníze.
- No vždyť právě to ti chci říct. Ja jsem ty peníze vzala z tvého sejfu.
- Tak to vidíš, Rebeko. Tys ukradla z mého sejfu moje peníze, aby si nimi mohla zaplatit za to vyspání Martinovi? Tak vidíš, že ten Joachim je přece jen můj!

 

45. týden

Před kostelem sedí dva žebráci. Jeden ma na krku přívěsek s křížkem, druhý má přívěsek s Davidovou hvězdou. Lidé začali vycházet z kostela, a klobouk toho s křížkem se začal potěšitelně naplňovat. Nakonec vyšel farář a povídá tomu s hvězdou:
- Vidíte, vidíte, proč se nejdete raději posadit před synagogu?
Když se vzdálil, povídá ten s hvězdou tomu s křížkem:
- Tak to viděj Kohn. Tihle by nás chtěli učit marketing.

 

44. týden

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Židům se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec jim tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židé mohou zůstat.
Ale nikomu z Židů se do diskuse s papežem nechtělo a tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku s třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židé mohou zůstat."
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
"Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma."
"A co potom?"
"Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

 

43. týden

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev.
Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u Kohnů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Kohnová?"
"Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova."
"Chcete se vsadit?"

 

42. týden

Bůh se snaží někomu předat prikázání, ale všude ho vyhazují. V Americe, v Evropě, všude.
Jde po poušti, potká Mojžíše a říká: "Hele, Žide, nechceš prikázání?"
"A za kolik?"
"Zadarmo."
"Tak to jich beru deset!"

 

41. týden

Malý Armín přinesl ze školy pětku z počtů. Jeho otec mu to vyčítá jak se patří, ale Armín se hned vymlouvá, že jeho učitel je antisemita a proto má špatné známky.
Tak ho tedy otec nechá pokřtít.
Ale i jako křesťan přinese na konci roku zase nedostatečnou. Otec se hned rozčiluje: "Teď jsi křesťan a je to pořád stejný."
Armín se však brání: "Víš, my křesťani nemáme na počty hlavu."

 

40. týden:

Stojí křesťan, žid a ateista před potokem a most nikde.
Křesťan se pomodlí ke svému Bohu a přejde na druhou stranu.
Žid se pomodlí ke svému Bohu a také přejde na druhou stranu.
Ateista tomu nemůže uvěřit, ale rozhodne se také zkusit přejít. Vstoupí do potoka, proud ho strhne do ledové vody a utopí se.
Křesťan a žid na druhém břehu to vidí. Křesťan šťouchne do žida a říká mu: "Myslíš, že jsme mu měli říct o tý lávce?"