Jak nezabalit divadlo aneb skeč jako křeč

V pátek na Sv. Valentýna jsem navštívil divadlo. Ověřené divadlo. Kdysi Divadlo S. K. Neumanna, dnes Divadlo Pod Palmovkou v Libni. V rodné čtvrti své matky. Jestliže jsem do tohoto divadla chodil dlouhé roky rád, tak ze dvou důvodů. Měl jsem před i po povodních v řadách hlediště relativně dostatek místa pro své přerostlé dolní končetiny, ale hlavně proto, že toto divadlo vynikalo dobrou dramaturgií a kompaktností hereckého souboru. Žádné zářné hvězdy, na které by zbytek souboru makal, jako například v hokeji na stars NHL v národních reprezentacích. S odchodem Petra Kracíka, který převzal otěže divadla po Otu Ševčíkovi, jako by se libeňské divadlo hluboce propadlo. Rukopis Michala Langa je pro mne neuchopitelný a nemohu si na něj zvyknout. Asi jsem už starý nerudný dědek, protože si, až na výjimky, poslední roky nemohu tak nějak vůbec zvyknout na „jinak“ pojímané divadlo. Prostě se mi nelíbí bezbřehá snaha režisérů a tvůrců obecně po neskromné stylizaci, vzdálení se na hony původním předlohám původních autorů. Shakespeare hraný v džínách a bavlněných tričkách přeložený slangovou češtinou plnou stupidních vulgarismů, představení založená na divácky podbízivé lascivnosti, to mne opravdu nebere. To mě spíš … (ano, klidně stejně mrzce rýmuj). Zcela se vytratila ona pomyslná kantovská etika povinnosti, povinnosti k autorovi, divákovi, k obecně platným pravidlům "vkusu". Ačkoli realita nemá přívlastky, je to smutné. 

Ve stejném trendu se odvíjelo i páteční představení s názvem Jak sbalit ženu 2.0 od Tomáše Baránka (*1972) v režii F. X. Kalby (i toto je potvrzením těžko akceptovatelné stylizace či manýry lidí z okolí Tomáše Dianišky). Amatérismus po všech stránkách, byť Tomáš Baránek je nepochybně sympatický muž se zálibou v literatuře. To, co napsal, je placaté. Je to příliš post post moderní. Bylo to zjevné i na konci představení, kdy rozpačití diváci nevěděli, zda už je konec, zda tedy tleskat (to je zvyk po divadelním představení a schůzi), nebo jestli bude ta smršť trapnosti ještě pokračovat. Nakonec stejnými rozpaky z nereakce diváků trpící aktér dal najevo publiku, že teď už je to skutečně konec. Ano, byl to konec. Spásný konec. To nebyla skeč, to byla křeč. 

Pro mne jediným kladem představení bylo to, že se zvládlo bez přestávky a po hodině a půl byl toho diváckého utrpení konec. A taky mi přišlo fajn, že „nohy“ na rozdíl od vkusu nestrádaly. Takže opět jsem byl zklamán a i přes všechnu nostalgii ke svému oblíbenému divadlu musím zvolat: „Už nikdy víc!“. Obávám se že nejspíš bude muset přijít další povodeň, aby se libeňská scéna pročistila, ale to bych libeňskému divadlu přece jen nepřál. Náklady by převýšily potenciální výnosy. Nezbývá, než sáhnout po staré dobré knize a popustit uzdu vlastní fantazii. Příjemný kulturní (čtenářský) zážitek!

Od Sv. Františka k Sv. Norbertovi

Další z cyklu komentovaných vycházek za zajímavostmi Prahy z historického pohledu na stavební minulost i přítomnost se uskuteční v sobotu 28. března 2020 od 14 hodin, tentokráte do nejzelenější části hlavního města, do Prahy 6. Konkrétně se budeme procházet ulicemi a veřejnými prostranstvími Břevnova a Střešovic. K velmi atraktivním a architektonicky zajímavým místům patří nepochybně oblast Norbertova, Ořechovky či Břevnovského kláštera včetně dnes povznesené Šlajferky. Tentokráte bude vycházka poněkud turisticky náročnější, její délka je cca 6 km a tomu odpovídá i časová náročnost. Vedle letitých účastníků jsou vítáni i noví zájemci o poznání pragensií a kulturní historie vůbec. 

marmat

Portrét v Čechách pohledem dvou staletí

Název výstavy uspořádané Pražským hradem v Císařské konírně plně vystihuje její obsah. Všem vřele doporučuji výstavu navštívit, protože je famózní! Tolik mistrovských děl na malém prostoru a ještě v průřezu dvou století, to se v tuzemsku často nevidí. Zejména plátno Josefa Čapka s názvem Nevěstka z roku 1917 mě doslova uchvátilo. Těžce depresivní portrét, avšak jeho dynamika křivek a barevnost jsou fascinující. Jako kdyby autor tušil, co ho čeká za necelé jedno čtvrtstoletí. Bergen-Belsen. Malou, leč pochopitelnou vadou na kráse výstavy je cena katalogu, která se vyšplhala na 1950,- Kč, ale kdo má rád výtvarné umění, tomu za to i taková cena stojí! Takže ještě jednou, všem srdečně doporučuji do Císařské konírny, i přes překážku kontrolních rámů při vstupu do Hradu, zajít. Je to nezapomenutelné!

marmat

  Josef Čapek, Nevěstka, 1917

"Když se loď potápí, nikdy neházíme přes palubu chléb s máslem, ale morálku."

                                                                    Lion Feuchtwanger (Jiří Hubač)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krédo: "Imperiti facile ad credendum impelluntur."

(Neznalí mohou být snadno přiměni k tomu, aby uvěřili.)

Marcus Tullius Cicero